Ta ženská to snad ani neslyšela!
Takže Tokio Hotel. No to jsem na to zvědavá. Puberťáci je milujou, ostatní je zatracujou.. I přes počáteční obavy při vkládání tohoto disku do mechaniky, mě ta hudba příjemně překvapila. Alespoň pokud jde o první songy. Už při třetí písničce nastupuje depka jak prase.
//<![CDATA[ banner("MUSIC.HOME", "FULL_M"); //]]>
Nedivim se, že kluci prosí "Spring nicht, protože tohle album je fakt na skok z Nuseláku. Pokud máte depky z toho počasí kolem nebo z čehokoliv jinýho, pak radím: ruce pryč. Pár skladeb je dobrej nářez, taky jsou celkem takticky umístěný na začátku - než stihnete CDčko vypnout nebo usnout...
» FOTOGALERIE Tokio Hotel
» FOTOGALERIE Tokio Hotel

Pak vás to i přes pokus o "probíračku" pro koncertní potřeby Wo sind eure Hände přestane bavit, dostaví se ona zmiňovaná depka a při skladbě s příznačným názvesm Stich ins Glück by si člověk snad fakt něco píchnul.
Poté se vám jeden z kluků navíc pochlubí, jaký to bylo s jednou fanynkou In Zimmer 483 (prej Reden hm…). Následuje pár utahaných melodií, který vám zadupou dobrou náladu kamsi do ztracena...
I když podle vyjádření samotných členů jsou některé texty dost pozitivní nebo u jejich zrodu byla pozitivní událost, nikde to není slyšet...Oddech přichází symbolicky s poslední skladbou An deiner seite (Ich bin da).
Klidnější píseň je balzámem na duši a to nejen proto, že je asi nejzdařilejší, ale možná právě proto, že už je poslední.
A bzzzzzzz, discman oznamuje konec alba, můžu se probudit. Kam se poděl náboj skladeb typu Schrei? Podle drsňáckého výrazu Billa na obalu jsem čekala větší nářez, to mě holt chlapci zklamali. Ale na druhou stranu mají bratři Grimmové zas o čem psát - Jak se z drsných hochů stávají tuctoví uspávači hadů...
Poté se vám jeden z kluků navíc pochlubí, jaký to bylo s jednou fanynkou In Zimmer 483 (prej Reden hm…). Následuje pár utahaných melodií, který vám zadupou dobrou náladu kamsi do ztracena...
I když podle vyjádření samotných členů jsou některé texty dost pozitivní nebo u jejich zrodu byla pozitivní událost, nikde to není slyšet...Oddech přichází symbolicky s poslední skladbou An deiner seite (Ich bin da).
Klidnější píseň je balzámem na duši a to nejen proto, že je asi nejzdařilejší, ale možná právě proto, že už je poslední.
A bzzzzzzz, discman oznamuje konec alba, můžu se probudit. Kam se poděl náboj skladeb typu Schrei? Podle drsňáckého výrazu Billa na obalu jsem čekala větší nářez, to mě holt chlapci zklamali. Ale na druhou stranu mají bratři Grimmové zas o čem psát - Jak se z drsných hochů stávají tuctoví uspávači hadů...